Na přelomu 20. a 30. let 20 století se bratři Alfons a Sigried Kralikové rozhodli, že starší Alfons zůstane ve starém panském domě a mladší Sigfried si postaví nové sídlo. To vzniklo východně od starého a to podle projektu vídeňského architekta Percyho Arthura Fabera. Vyrostla zde symetrická patrová stavba s valbovou střechou zakončenou zvoničkou. Na jižní straně vyniká půlválcový arkýř, na kterém je umístěna terasa.Na východní straně byla umístěna zimní zahrada. Nový panský dům, spíše nazývaný Vila, byl postaven v tehdy velmi oblíbeném klasicizujícím Heimatstilu, který ještě zvýrazňují dřevěné okenice. Uvnitř zaujme hlavní hala (později účelově přepažena) s dřeveným schodištěm do patra a zaskleným vnitřním balkonem. Dodnes se zachoval krb se znakem rytířů z Meyrswaldenu. K vile přiléhal park s okrasnými dřevinami a celý areál byl obklopen kovaným plotem.
Sigfried si ale vily moc neužil, neboť v průběhu 2. světové války musel narukovat, v roce 1945 upadl do francouzského zajetí a do Lenory se již nevrátil. Neměl vlastně ani kam, neboť mu byla vila zkonfiskována. Po roce 1945 zde nejdříve vznikly bytové jednotky pro zaměstnance skláren, od září 1964 byla v přízemí umístěna mateřská školka, později v patře jesle. Mateřská školka je zde doposud, uvažuje o rekonstrukci vily a následném přestěhování muzea a obecního úřadu do těchto prostor. Vila se spolu s další vilou rodiny Kralikových ve Vimperku dostala do publikace Slavné vily.
Použitá literatura: Slavné vily Jihočeského kraje-Eva Erbanová, Milan Šilhan, Rostislav Švácha,Foibos, 2007
|
