Již koncem 19.století začala být Lenora vyhledávaným letoviskem. Proto zde tehdejší majitelé skláren Heinrich a Agnes Kralik nechali roku 1885 postavit Turistický dům. V hlavní budově byla restaurace, výčep a dva sály( menší jednu dobu sloužil jako tělocvična). Ve velkém sále byla jídelna, byly zde pořádány plesy, koncerty i divadelní představení. Přilehlá budova sloužila k ubytování hostů.
V době 1.světové války, již za vlastnictví Alfonse Kralika(pronajatý Eduardu Karpfovi), sloužil dům jako sanatorium pro raněné vojáky. Po 1.sv.válce koupili dům bratři Paulikové(Johann a Rudolf) z Horní Vltavice. V 30.letech 20 století kupují dům manželé Fritz a Luise Pankratz.
Po druhé světové válce byla horní budova(nazývaná Dům hrůzy) přestavěna na bytové jednotky. Spodní budova byla demolována v polovině 50. let.
Perličkou je informace o Lenoře a Touristenhausu v publikaci Letoviska a turistické cíle "dolní" Šumavy od Vídeňáka Camilla Belolawka-Morgana z roku 1898:
Eleonorenhain. Osada, sestávající jen ze stavení náležejících Kralikovým sklárnám, tedy z továrních budov a z domů sklárenských úředníků a dělníků. Je tu i turistický dům, na který by ovšem měla být všemi německými turisty uvalena klatba (v originále "von allen deutschen Touristen in Acht und Bann gethan werden sollte" - pozn. překl.), poněvadž jeho majitel Heinrich rytíř von Kralik je fanatickým Čechem a straníkem Schwarzenbergovým (v originále "ein fanatischer Czeche und Parteigänger Schwarzenbergs ist" - pozn. překl.). Tedy "Kehrt Euch!" (tj. "Čelem vzad!" - pozn. překl.) před turistickým domem v Lenoře a jeho vlastníkem, novohusitským skleněným rytířem! (v originále "dem neuhussitischen gläsernen Ritter!" - pozn. překl.) (podle projektu Kohoutí kříž) |
