V sobotu 28. června 2008 se uskutečnilo již 14. setkání bývalých lenorských rodáků v německém Gammelshausen u města Göppingen.
Již krátce po 10. hodině, kdy byl společenský sál kulturního domu
v Gammelshausen otevřen, přicházeli již první účastníci, kteří se na setkání sjeli ze všech koutů Německa. Nejvíce jich samozřejmě bylo z okolí města Göppingen, neboť právě v této oblasti a ve zdejší sklárně v Dürnau, nalezla spousta rodin nový domov a práci po násilném poválečném vyhnání z rodné obce Lenora. Ze vzdálenějších míst bylo možno potkat bývalé lenoráky žijící nyní v městech Sinzing,Schongau, Nürnberg, Karlsruhe, Bad Soden atd.
Kolem poledne byl již sám zaplněn cca 50 lidmi.

Po slavnostním uvítání všech účastníků panem Fritzem Hudlerem,
který je i přes svůj věk (ročník 1921) stále velmi aktivním organizátorem těchto akcí a hlavně nevyčerpatelnou studnicí znalostí o historii Lenory a sklářství v Lenoře, bylo vysloveno poděkování všem, kteří se setkání účastnili, především proto, že generace, která byla z rodné Lenory násilně odsunuta je stále menší.
Následovalo slavnostní ocenění nejstarších účastníků setkání, mezi které patřila paní Lydia Müller z Wiesbadenu (ročník 1921) a paní Anna Stummvoll z Neumark/Wolfstein. Mezi oceněnými byl i pan Fritz Hudler, kterému bylo vysloveno poděkování za jeho neutuchající
zájem a aktivitu spojenou se setkáními. Poté následovalo připomenutí
jmen zemřelých lenorských rodáků od roku 2006, kterých bylo celkem 30.
Slavnostní rámec byl zvýrazněn hudebním doprovodem pana Adolfa Gaschlera a zpěvem šumavské písně „Tief drin im Böhmerwald“ a tzv. „Wulda-lied“. Pan Gaschler je manželem současné „patronky“ Lenory na německé straně paní Eriky Gaschler.
K dispozici bylo opět velké množství materiálu o historii Lenory, sklářství v Lenoře, ale i minulých setkáních, která probíhala jak v Německu tak i v Lenoře. Při této příležitosti představil pan Hudler koncept své nové knihy, která právě mapuje všechna setkání lenorských rodáků, a která po doplnění materiálu právě z tohoto 14. setkání bude v tištěné podobě k dispozici. Kniha má 72 textových stran a cca 300 barevných fotografií a zájem o ni projevilo již velké množství rodáků.
Celkově se setkání účastnilo cca 65 – 70 lidí. Je velmi potěšitelné a v dnešní době obdivuhodné, že i přes vysoký věk a často i zdravotní problémy většiny účastníků je pocit sounáležitosti a patriotismu mezi těmito lenorskými občany natolik pevný, že konání těchto setkání umožňuje.
Na závěr si dovoluji vyslovit obdiv a uznání všem, kteří i po tolika letech, kdy si po vyhnání z rodné obce prožili spoustu strastí a neštěstí a dokázali přesto najít sílu a vybudovat si nové zázemí, že přesto na svoji rodnou Lenoru a svůj původ nezapomínají.
Budiž to mementem i pro naše generace.
|