Konec první světové války znamenal rozpad rakousko - uherské monarchie, došlo k zásadním geografickým a politickým změnám na území střední Evropy. Utrpení mnoha lidí na frontách vedlo na celé řadě míst k myšlenkám, postavit těmto padlým a nezvěstným památníky, které by navždy připomínaly památku jejich památku. Jedním z těchto míst byla i Lenora. Za předsednictví majitele sklárny Alfonse von Kralika byl založen "Výbor pro výstavbu památníku". Jeho členy dále byli: Johann Freissmuth, učitel Josef Fastner, brusič skla Adolf Lang, sklář Johann Wagner, huťmistr Josef Hoffmann a sklář Karl Stadler. Na prostranství proti původnímu "panskému domu"/ Herrenhaus/, se nacházel malý lesík s kamenným tarasem a několika listnatými stromy, prorostlý hustým křovím. Toto místo bylo v místní mluvě označováno jako "Alexnwald ". Tento prostor byl výborem vybrán jako nejvhodnější pro stavbu památníku. Terénní úpravy terénu byly velmi náročné a kromě vykácení některých stromů bylo nutno odstranit části skalnatého tarasu. Část tohoto skalnatého tarasu musela býti dokonce odstřelena. Plán na výstavbu památníku vypracoval mnichovský architekt. Stavební práce na památníku vedl stavební mistr Jaroslav Rys, který působil na Vimpersku a Horažďovicku, a to zcela zdarma. Rovněž žulové kvádry, ze kterých je památník vytesán pocházejí z lomu, který byl vlastnictví Jaroslava Rysa. Na čelní straně památníku byla umístěna bronzová deska se jmény padlých a nezvěstných z období I. světové války. Rovněž z bronzu byla vyhotovena busta hlavy vojáka s přilbou na hlavě, která byla umístěna nad deskou. Před památníkem byla zhotovena dlážděná polokruhovitá plocha, která byla v krajích osazena nízkými betonovými sloupky, které byly spojeny ohnutými železnými tyčemi. Velkou zásluhu na dokončovacích pracech měla řada lenorských spolků - např. požárníci či sportovní oddíl.
V srpnu 1923, jednoho krásného nedělního dne pak nastal slavný den odhalení. Obyvatelstvo z celého širokého okolí se sešlo, aby bylo přítomno této významné slavnostní chvíli. Rovněž volarský sportovní oddíl se účastil i se svými klubovými prapory, čímž byla podtržena význačnost této události. Vysvěcení památníku se ujal Svobodný pán Spens-Boden, z Vídeňského St.Stephans domu, příbuzný majitele sklárny Lenora. Asistoval mu přitom farář Neubauer z Korkusovy Huti. Hudebního doprovodu celé akce se ujala lenorská hudební kapela pod vedením Josefa Becka. Po vysvěcení a odhalení pomníku pronesl pan Spens-Boden slavnostní řeč věnovanou především padlým a pozůstalým I. světové války. Následoval proslov majitele sklárny a předsedy výboru pro výstavbu památníku pana Alfonse von Kralika. Následoval krátký projev skláře pana Franze Urmanna, který slavnostně předal památník občanům. Po tomto slavnostním aktu se velký slavnostní průvod vydal "horní" lenorskou cestou ke hřišti, kde byla celá slavnost zakončena. Péče o pomník byla věcí cti všech obyvatel Lenory o čemž svědčilo i množství květin vysázených na dlážděné ploše před ním. Vždy 1. listopadu (svátek Všech svatých) večer se konala u pomníku vzpomínková akce za účasti všech místních spolků. O řadu let později byly před pomníkem vztyčeny dřevěné pamětní kříže, na kterých bylo možno číst jména mladých mužů, obětí druhé světové války. Další osud pomníku, který patřil mezi nejhezčí v celém kraji, je však smutný a je obrazem tragédie, která je spojena s nástupem komunistické moci po druhé světové válce. Pomník chátral, bronzová deska stejně jako busta hlavy vojáka byly odstraněny / snad i zničeny/. Jejich osud se nám zatím nepodařilo vypátrat.
Považuji za zcela mimořádný fakt, že pan Fritz Hudler, bývalý tavič ve sklárně v Lenoře, odsunutý v roce 1946 , na základě dobových fotografií dokázal vyluštit a kompletně sestavit původní nápis se jmény, který byl na desce umístěn. Nemohu se nezmínit o velmi záslužné práci lenorských žen, které se po roce 1989 zasloužily o alespoň částečnou rehabilitaci pomníku. Jim patří velký dík za úpravu okolí, za odhalení nové desky, i když se zcela jiným nápisem, nežli byl původní. Tato péče je pouze projevem zakořeněné vnímavosti a citlivosti vůči práci a odkazu našich předků a památce obětí nesmyslných válek.
|
