26. června 2004 se uskutečnila oslava u příležitosti 170. výročí založení obce a sklárny v Lenoře. Současně byla tato slavnost pojata jako 12. setkání bývalých „lenoráků“ poválečně odsunutých ze své mateřské obce, především do Německa a 3. setkání těchto rodáků po roce 1989 v rodné obci Lenora. Slavnostní shromáždění bylo zahájeno v 08,45 hodin ráno položením věnců u „Památníku padlých“ naproti zámečku. Starosta obce pan Richard Němec a bývalý tavič ve sklárně Lenora pan Fritz Hudler pronesli slavnostní krátké projevy a položili věnce jako vzpomínku na oběti obou světových válek. Přítomno bylo celkově cca 200 obyvatel, z toho asi 80 bývalých „lenoráků“ německé národnosti. Poté následoval přesun k památníku Andrease Hartauera, kde opětovně jak starosta obce, tak i pan Fritz Hudler připomněli význam a odkaz člověka, který určitou část svého života prožil ve sklárně v Lenoře, a který se navždy zapsal do srdcí všech šumaváků po celém světě svojí písní (Tief drin im Böhmerwald - Tam v krásné Šumavě). Na závěr potom všichni zúčastnění tuto píseň spontánně zazpívali.

Po skončení této vzpomínky se pak účastníci a opětovně především bývalí rodáci, přesunuli do farního kostela v Horní Vltavici, kde byla v 11,00 hod. sloužena slavnostní mše, kterou v plně obsazeném kostele společně celebrovali farář Gottfried Fleissner z Grafenau a farář Jaroslav Zawadsky z Vimperka.

Bylo to po dlouhé době poprvé, co bylo možno v postupně renovovaném kostele umožnit slavnostní sloužení mše, neboť kostel byl již v natolik desolátním stavu, že neumožňoval plnit svoje poslání. Především zásluhou bývalých rodáků a i nynějších obyvatel spadajících pod původní farnost Horní Vltavice bylo shromážděno sbírkou takové množství peněz, které umožnilo rekonstrukci krovu a střechy a zabránilo tak další devastaci kostela. Následovným přičiněním mnoha lidí, kterým osud farního kostela nebyl lhostejný a to jak z české tak i německé strany bylo dobrovolně odpracováno množství hodin, aby kostel mohl sloužit potřebám věřících z širokého okolí. Vzhledem k tomu, že spousta návštěvníků kostel znala pouze z mladí a později z období, kdy kostel celkově chátral, byla pro ně mše velký memotivní zážitkem. Během mše byl rovněž vysvěcen nový prapor obce Lenora. Prapor zachycuje v levé části bílé a modré pruhy, které připomínají původní schwarzenbergské panství. V pravém červeném poli stojí dvouuchá, bílá sklenice převzatá z původního znaku majitelů sklárny Kraliků von Meyrswalden.

Odpolední část slavnosti pokračovala od 14 hodin v bývalé lenorské sokolovně, která při této příležitosti prodělala výraznou opravu. Zahájení se ujaj starosta obce, pan Němec, který přednesl projev, kde se snažil připomenout celou dobu od vzniku obce až do současnosti. Projev byl simultánně tlumočen do německého jazyka panem Egonem Urmanem. Bohužel, pro obsáhlost projevu došlo postupně ke ztrátě koncentrace většiny posluchačů a volná zábava zcela projev přehlušila. Následovalo pěvecké vystoupení dětí ze základní škole v Lenoře, které sklidilo velkou pozornost. Po tomto vystoupení se ujal slova pan Fritz Hudler, který za všechny bývalé rodáky poděkoval za pozvání na slavnost a předal starostovi dvě knihy, které zachycují oblast města Göppingen a oblast Filstal, která se pro mnohé rodáky stala po násilném vysídlení v poválečném období jejich druhou vlastí. Osobním darem pana Fritze Hudlera byla kniha „Eleonorenhain - der aus wilder Wurzel entstandene Glasmacherort im Böhmerwald“, kterou sám napsal a která představuje nejkomplexnější a nejobsáhlejší pohled na obec Lenora od jejího vzniku. Poté již navázala volná zábava, kdy došlo k mnoha setkáním lidí, kteří se několik desítek let neviděli. Při této příležitosti se rovněž prodávalo různé pečivo a sladkosti, které lenorské ženy připravily. Slavnosti se zůčastnila i jedna z nejstarších původních obyvatel obce, duševně i fyzicky stále svěží 95 letá paní Marie Hoffmann ( Friedberger Marie). V průběhu slavnostního odpoledne byla rovněž představena nová kniha autorky Olgy Čadilové „Lenora“. Kniha, která v mnohém svým obsahem, kopiemi fotografií připomíná knihu pana Hudlera. Pro všechny bývalé rodáky, kteří se setkání zúčastnili byla připravena jako dárek obce sklenice se znakem Lenory.

Jako doprovodné akce bylo možno shlédnout pečení chleba v obecní peci (jediné zachovalé) na hlavní silnici u domu č. 15. Rovněž sklářská huť „Barbora“ byla v provozu a bylo možno podívat se na provoz této drobné sklářské pece. V brusírně pana Antonína Chrapana bylo možno zakoupit broušené sklo. K shlédnutí byla rovněž výstava starých fotografií z historie Lenory, které z vlastní sbírky vyzvětšoval, zarámoval a představil MUDr.Lubomír Šmrha.



V odpoledních hodinách byl zahájen fotbalový turnaj o cenu starosty Lenory. Početné zastoupení měla na celé slavnosti rovněž spřátelená hasičská jednotka z Sonnen v Německu, která se zúčastnila v uniformách i se svými slavnostními prapory. V podvečerních a večerních hodinách pak následovalo vystoupení dechové kapely Doubravanka a slavnost tak pokračovala „ taneční zábavou“ do ranních hodin. Celou akci je možno celkově hodnotit jako zdařilou, akci, která přispěla k setkání, porozumění a navázání nových kontaktů. Slavnost se obešla bez zbytečných polemik, byla korektní, otevřená právě v duchu sblížení a porozumění.