Jižně od obce v lese „Na šancích" na východním svahu hory „Schillerberg" (dnes „Radvanovický hřbet" - blíže kóty 820 m ?) nalezl J. Kralik bronzový předmět, podle popisu patrně dýku. Nález se ztratil cestou do schwarzenberských sbírek na Hluboké nad Vltavou. F. Mareš a J. Sedláček kladou naleziště do Českých Žlebů. Na stejném místě na louce uprostřed lesa byla nalezena v hloubce 30 cm nádoba (tvaru kotle nebo pánve) z tuhové hlíny s okrajem silným přes 6 cm. Byla přikryta plochým kamenem a vyplněna masou nahoře měkkou a červenavou, naspodu zemitou. Při dodatečném ohledání místa nezjistil J. N. Woldřich žádné další střepy nebo stopy popela. J. L. Píč zařadil nález ke slovanským sídlištím, pravděpodobněji se však jedná o středověkou keramiku. Uložení není známo. Jižně odtud v sousedním lese nad silnicí do Volar prohlédl J. N. Woldřich dobře zachované opevnění z historické doby. F. Mareš a J. Sedláček považují tyto šance za ležení z třicetileté války. Hrot praporu a šavle zde nalezené byly uloženy v románské komoře zámku v Českém Krumlově.

Z knihy Vimperk město pod Boubínem – Jihočeské Nakladatelství 1979, stať zpracoval PhDr Antonín Beneš, ČSAV Plzeň podle:
J. N. Woldřich 1884/2 Beiträge zur Urgeschichte Böhmens, 2. theil, MAGW XIV., zvláštní otisk, str.21
F. Mareš a J.Sedláček, 1913 - Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Prachatickém.. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém XXXVIII. Praha str. 312
J. N. Woldřich 1883, Beiträge zur Urgeschichte Böhmens, MAGW XIII., s. 26—27
S. L. Píč 1909, Starožitnosti země České III.,1. Čechy za doby knížecí. Praha, s. 397

Ve dnech 20.7. - 6.6.1976 provedl Archeologický ustav ČSAV v Praze výzkum středověkého rýžoviště zlata, které se rozkládá v délce asi l km na pravém břehu Kaplického potoka, přítoku Vltavy, v katastru obce Zátoň. Výzkum prováděl vědecký pracovník AU ČSAV dr.Jaroslav Kudrnáč, Csc., se skupinou spolupracovníků. Ve stěně jedné z rýžovnických hald /sejpu/ byla učiněna sonda, kterou se získal profil, podle jehož vrstev se může usuzovat na průběh prací při rýžování. Za zmínku stojí nejspodnější popelovitá vrstva, která vznikla vypalováním porostu při úpravě terénu před započetím rýžování. Dnes v ní zůstaly zachovány uhlíky a zbytky ohořelých dřev. Protože o rýžovišti zlata v Zátoni neexistují žádné písemné záznamy, musíme dobu rýžování určit podle získaných nálezů. Zlomky keramiky, nalezené v písčité vrstvě, umožňují datovaní rýžovnických prací do 13. až 14. století, tj.do doby vzestupu těžby zlata za posledních Přemyslovců a za Lucemburků. Archeologický výzkum zátoňského rýžoviště zlata patří do systematického výzkumu jihočeských rýžovišť, který probíhá již několik let. Specifický význam výsledků výzkumu v Zátoni tkví v tom, že dokázaly, že osídlení údolí horní Vltavy neproběhlo až v období sklářské kolonizace v 16. století, jak se do nedávná předpokládalo.

O. Kolář - Výběr

Zajímavý nález byl uskutečněn v srpnu 2003 na soutoku Studené Vltavy a potoku Světlá, i když ne tak starý jako v roce 1841, kdy zde byl nalezen bronzový oštěp z pozdní doby bronzové(J.Bouzek jej roku 1963 zařadil do okruhu knovízské kultury mladší doby bronzové) s dlouhou tulejkou a úzkým obroušeným listem. Hrot byl ulomen, délka 167 mm (uložen v zámečku Ohrada,inv.číslo 731).

V srpnu roku 2003 nalezl pracovník Správy Národního parku a CHKO Šumava Š. Labaj u soutoku Studené Vltavy a potoka Světlá střepy nádoby. Místo tohoto nálezu se nachází mezi českým Stožcem a německým Haidmühle, v rozsáhlém vřesovišti u Nového Údolí, na pravém břehu potoka Světlá, těsně před jeho vyústěním do Studené Vltavy. Nález byl učiněn v utrženém břehu po povodních v roce 2002.

Následně bylo provedeno, za účasti pracovníků Prachatického muzea, ohledání naleziště. Byla zde vykopána sonda a očištěn profil o délce dvou metrů a výšce jednoho metru, což je výška břehu v těchto místech. Všechny zjištěné vrstvy měly světle šedohnědé zbarvení, s výjimkou té nejspodnější, mocné asi 20 centimetrů, která se od ostatních odlišuje svou výrazně černou barvou. Právě z ní pocházejí nalezené střepy. Pravidelný vodorovný průběh vrstev prozrazuje, že vznikaly v důsledku náplav a nejsou tudíž výsledkem lidské činnosti. Tato terénní akce nepřinesla již další nálezy. Po zpracování v keramické laboratoři Jihočeského muzea se zjistilo, že střepy tvoří jen jednu nádobu, ale ta se zato dochovala prakticky celá. Jedná se o typickou hrncovitou nádobu soudkovitého tvaru s římsovitým okrajem, mírně prožlabeným, prohnutým hrdlem a charakteristickým lomem na podhrdlí. Zbarvení je šedohnědé až hnědočerné. Je zdobena šikmými záseky na rozhraní hrdla a těla a rovněž vícenásobnou šroubovicí v horní části těla. Rovné dno je opatřeno hrnčířskou značkou v podobě mřížky. Nádoba byla již jednou, „během svého života" opravována, jak o tom svědčí dva reparační otvory. Podle tvaru a výzdoby může být bezpečně datována do 13. století.

Jediná dochovaná nalezená nádoba tak do značné míry podpořila hypotézu, že původní trasa Zlaté stezky vedla až do počátku 14. století údolím Studené Vltavy. Stálé osídlení je v místě nálezu v té době vzhledem k charakteru území velmi nepravděpodobné a tak jediným logickým vysvětlením, proč se tu nádoba ocitla, je blízkost nějaké komunikace. Můžeme si tedy představit, že ji ztratil nějaký soumar na cestě své karavany někdy v době posledních Přemyslovců. V této souvislosti je třeba připomenout nálezy archeologa L. Hájka z bývalého hrádku na Stožecké skále z roku 1928 a to úlomky nádob datovaných jím do 14. století(dr. H. Preidel jej zařadil do poloviny 13. století-viz A. Neubauer: Von der Ruine Tusset, Sudeta VI., str.160-161, Liberec 1930). Nálezy se dostaly do sbírek někdejšího německého ústavu Böhmerwaldmuseum v Horní Plané.