Zakladatel lenorské sklárny Johann Meyr byl nesporně mimořádnou osobností českého sklářství a jeho sklárny v Adolfově (zde byla centrála firmy), Lenoře a Kaltenbachu (výroba tabulového skla) patřily k předním českým i tehdy rakouským sklářským závodům. Věhlas rodinné firmy Meyrů založil již Johannův otec uznávaný a bohatý skelmistr Josef Meyr (1731-1829), který začal s podnikáním v Novohradských horách a od roku 1816 v Adolfově u Vimperku. Když Josef Meyr roku 1829 zemřel převzal celou firmu Johann Meyr, kterému bylo tehdy 54 let a měl za sebou několik desetiletí samostatného vedení Staré Huti a později Nové Huti v Kaltenbachu, kde se věnoval výrobě čirých i barevných tabulových skel. Když převzal rodinnou firmu, změnil zásadním způsobem výrobu dutého skla a namísto dosud převažujícího broušeného čirého bezbarvého skla začal vyrábět ve stále větší míře různé barevné skloviny. Zde zúročil i své zkušeností s výrobou barevných tabulí. Přechod na barevná skla byl na konci 20. a v 1. polovině 30. let 19. století obecným trendem v českých sklárnách a zdá se, že to byla právě Meyrova sklárna v Adolfově, která byla nejvýznamnějším centrem vývoje nových barevných sklovin, neboť se zde sešli dva mimořádní technologové té doby. Zkušený Johann Meyr a jeho kmotřenec a adoptivní syn Wilhelm Kralik (1806-1877), který byl zřejmě jediným absolventem polytechnického učení (Meyr ho nechal na své náklady vystudovat na vídeňské polytechnice) v této době na českých sklárnách. Právě v Adolfově se tak empirie českého skelmistra spojila ideálním způsobem se špičkovými teoretickými znalostmi a dala vzniknout mnoha novým sklářským technologiím a technikám. Byly to s největší pravděpodobností právě Meyrovy sklárny na Šumavě, kde bychom mohli hledat kořeny vývoje mnoha českých barevných sklovin doby biedermeieru, jejichž základem byla charakteristická Meyrova čirá sklovina vyznačující se vysokým leskem dosahovaným příměsemi olova. V Meyrových sklárnách bylo sklo poprvé vrstveno a byla zde vyrobena i první uranová skla, první alabastrová skla v mnoha barevných odstínech, byla rozšířena barevná škála dosud používaných sklovin - různé typy zelení, uhlíkových žlutí, modří, tyrkysů apod. Johann Meyr také jako první v Rakousku usiloval v letech 1831/1832 o udělení patentu na výrobu lisovaného skla. A výčet by mohl pokračovat. Firma zejména díky nově zaváděným výrobkům mimořádně prosperovala, a proto bylo nutno již roku 1831 rozšířit o jednu pec sklárnu v Adolfově. "A věhlas továrny stoupal tak rychle, že se o dva roky později muselo myslet na zřízení druhého a většího závodu …", a tímto novým závodem se stala sklárna v Lenoře. Zdá se, že to byla právě moderně vybavená sklárna v Lenoře, kde Meyr s Kralikem realizovali v letech 1834-1841 mnohé experimenty s novými sklovinami a s novými technikami. Není vyloučeno, že výroba v Lenoře byla od počátku zaměřena spíše na barevné a barevně vrstvené sklo, zatímco v Adolfově bylo vyráběno zejména sklo čiré. Odlišit produkci obou skláren zhruba do poloviny 19. století ale nelze.

Charakter výrobků Meyrových skláren ve 2. polovině 30. let do počátku 40. let 19. století dokumentují zejména soupisy exponátů průmyslových výstav v Praze a Vídni, výrobky zaslané firmou do Technického kabinetu ve Vídni (dnes Technické muzeum), předměty ve sbírkách českých muzeí, několik dochovaných vzorníků firmy a různé zprávy v soudobém odborném tisku. Všechny tyto zdroje ukazují opět na to, že Meyrovy šumavské sklárny přinášely technické novinky, které ostatní (nejen) české sklárny napodobovaly. Jedinou sklárnou, která se ve vývoji barevných sklovin vyrovnala firmě Johanna Meyra byla harrachovská sklárna v Novém Světě pod vedením Johanna Pohla. Lenorské výrobky byly zastoupeny poprvé na rakouské průmyslové výstavě ve Vídni v roce 1835. Zde katalog zmiňuje u firmy Johann Meyr vedle žlutého, modrého, fialového a zeleného tabulového skla (speciality firmy) také množství barevného dutého skla - zelenou vázu s růžovým kalichem, talíře z modré skloviny, číšky a pohárky na šampaňské z růžové skloviny a zelené skloviny. Meyr zde poprvé vystavil skla zdobená v medailonech či výbrusech fialovou malířskou barvou (tehdy tzv. listr). Kolem poloviny 30. let jsou z produkce firmy doloženy číšky a flakóny vrstvené jednou či více barevnými čirými sklovinami - např. žlutou, fialovou, zelenou, červenou, modrou. Tyto barevné vrstvy pokrývají zpravidla menší část povrchu a jejich umírněné barvy odpovídají vkusu již dožívajícího biedermeieru. Tyto předměty byly získány do Technického kabinetu ve Vídni před rokem 1836 a jedná se zřejmě o exponáty vystavené na průmyslové výstavě roku 1835. Ve Vídni bylo toho roku vystaveno také Meyrovo lisované sklo, které ale podle jednoho komentáře ve tvarech zaostávalo za francouzskou produkcí. Zde ale není vyloučeno, že komentátor spíše podlehl soudobému podceňování domácí produkce, neboť podle všech zatím dostupných zpráv se zdá, že firma používala od počátku formy dovážené z Francie. Právě lisované sklo bylo s největší pravděpodobností vyráběno také pouze v Lenoře.

O rok později na pražské průmyslové výstavě roku 1836 již neměly podle komentářů Meyrovy sklárny v Čechách rovnocenného konkurenta. Expozice Meyrových skláren zde přímo hýřila barvami a její velkou část představovala skla vrstvená. Katalog také hovoří o tom, že skla se dvěma přejímanými vrstvami jsou "čerstvou novinkou firmy" (v tehdejším chápání času však mohla být čerstvá novinka i rok stará). V průběhu 2. poloviny 30. let je na základě popisů zřetelná stále se rozšiřující škála barev meyrovských sklovin, barevných kombinací vrstvení, používaných dekoračních technik apod. Široké spektrum možností firmy ukázala zřetelně expozice na vídeňské průmyslové výstavě roku 1839, kde firma vystavila v mase barvená skla "všech odstínů", skla přejímaná a podjímaná s probrušovanými dekory. Mimo jiné zde byly vystaveny např. dezertní misky z čiré skloviny vrstvené zlatým rubínem a fialovou sklovinou s probrušovanými dekory nebo zelené, modré, růžové a fialové broušené talíře. Výrobky firmy zde získaly podobně jako na dvou zmíněných předchozích výstavách nejvyšší ocenění a byly hodnoceny jako dokonalé.Na konci 30. a na počátku 40. let začali Meyr s Kralikem experimentovat s alabastrovými sklovinami, které již byly spojeny s novým stylem v uměleckém řemesle - druhým rokokem. Uprostřed těchto prací ale Johann Meyr ve věku 66 let zemřel a jeho firmu včetně sklárny v Lenoře převzali Meyrův synovec Josef Taschek a Wilhelm Kralik.




   Jitka Lněničková Sklo, doba, lidé vydání 25/2003