25. července 1937 se v Lenoře uskutečnilo odhalení památníku pana Andrease Hartauera, autora písně "Tief drin im Bőhmerwald"(Tam na té Šumavě). Slavnostním odhalením byla završena snaha tehdejšího německého obyvatelstva Lenory vzdát poctu svému bývalému obyvateli. První kroky k vybudování tohoto pomníku byla podniknuty v roce 1936, kde se prof. Rudolf Kubitschek(tehdejší profesor plzeňské německé reálky), obrátil na majitele sklárny Wilhelma Kralika s písemnou žádostí o zajištění možnosti zřízení pomníku. Po jeho souhlase pak byl ustanoven přípravný výbor, jehož předsedou byl zvolen právě prof. Rudolf Kubitschek. Dne 4.června 1937 vydala Státní policejní expositura ve Vimperku písemné povolení ke stavbě památníku a to v katastrálním území Schattawa( Zátoň) na pozemku č. kat. 286/7. Toto místo se v lidové místní mluvě označovalo "Beim Kreuzwaidl" ( U Křížového lesíka). Byla organizována mohutná dobrovolná sbírka na výstavbu pomníku, která se setkala s nevšedním zájmem nejenom v okolí Lenory, ale prakticky v celých Čechách. Významnou měrou přispěli rovněž bývalí krajané ze zámoří a mezi nimi především bývalí šumaváci z Brazílie. Návrh pomníku pocházel od Ernsta Blumentritta z Českých Budějovic a vlastní kamenické práce provedl kamenický mistr z Vimperka Kurt Leiprt.
Na pomník byl vyhotoven nápis v němčině:
Dem Andenken des Glassmachers Andreas Hartauer der der Welt das Lied Tief drin im Bőhmerwald geschenkt hat,
v překladu:
Na památku skláře Andrease Hartauera, který daroval světu píseň Tam v krásné Šumavě
Kromě tohoto nápisu byla na samostatně stojící kámen vpravo před pomníkem umístěna deska s českým nápisem: „Tento pomník byl postaven skláři Ondřejovi Hartauerovi, skladateli světoznámé Písně šumavské“.
Vlastní slavnostní odhalení pomníku se tedy konalo 25. července 1937. V předvečer slavnosti byla pražským rozhlasem vysílána hra Rudolfa Kubitscheka s názvem Tief drin im Bőhmerwald. Slavnostním řečníkem při odhalení byl Rudolf Kubitschek. Na uvedené fotografii jsou dále: zleva Rudolf Kubitschek, Schimunek Heinrich, "Matschi" a Lang Burghart. Odhalení se zúčastnil velký počet lidí z okolí a došlo zde k setkání řady spolků a kapel z celé Šumavy. Po slavnostním odhalení a Kubitschekově projevu následoval zpěv písně Tief drim im Böhmerwald. Poděkování všem za pomoc při realizaci pomníku přednesl lenorský sklář pan Franz Urmann. Celá slavnost pak byla zakončena zasedáním v místní německé tělocvičně. Podle závěrečného vyúčtování slavnosti byl celkový příjem 23 526 korun. Z výdajů si největší částku vyžádala realizace pomníku 13850 korun, další výdaje pak 18 428 korun. Čistá částka, která tedy zůstala byla ve výši 5 100 korun.
V poválečném období, naplněném nenávistí vůči německému obyvatelstvu a všemu co připomínalo historii, zůstal kupodivu pomník ušetřen. Pouze v 50. letech se pomník pokoušel zničit - údajně kladivem - jistý pan Maťátko(jezdil vozem jako sanitář), ale jeho snaha nebyla úspěšná. Tyto stopy je možno nalézt na pravém předním rohu pilíře cca ve střední části. Je ironií osudu, že kámen z českým nápisem byl v tomto období zničen a dnes je možno nalézti z něj pouze několik rozlámaných kamenů v okolí pomníku. Kdo a kdy přesně jej zničil se mi nepodařilo zatím zjistit, stejně jako osud desky s českým nápisem. Píseň Andrease Hartauera „Tief drin im Böhmerwald“ se stala písní, která doprovázela všechny původní obyvatele Šumavy, ať už je osud zanesl do všech koutů světa a stala se navždy stmelujícím prvkem všech šumaváků. Dnes tedy, stejně jako po odhalení, shlíží pomník dolů na Lenoru, na bývalou sklárnu a dále směrem k Plešnému jezeru a na druhou stranu směrem na Boubín jako trvalá připomínka pana Andrease Hartauera a všech, kteří se o vybudování pomníku zasloužili. V této souvislosti považuji za důležité nalézti dostatek nadšenců a obdivovatelů Šumavy a Lenory zvlášť, kteří by byli ochotni podílet se na znovu usazení nového kamene a na něm českého nápisu v původní podobě.
|
